...nenadávám, nespílám, neblázním...je to prostě práce, kterou jsem si vybrala :-)

Ledolamky aneb icebreakry

3. března 2016 v 7:59 | Úča |  Jak na učení - třeba dobré rady :-)
Nedávno přijela kolegyňka ze školení. A celá natěšená, co si prý toho veze. Školení bylo na češtinu, tak jsem si hned přisedla a pilně poslouchala. Koukej! Vytáhla hustě popsaný papír. To jsou icebreakry, parádní, to úplně prolomí ledy na začátku hodiny! Smutně jsem koukala. Nechci jí kazit radost. A k didaktice češtiny nic? Žádné novinky? Ne, to tam moc nebylo, víš, dělali jsme hlavně tohle. Je to fakt super.
Jak to říct, jak nebýt za namyšlenou starou slepici ?
Přiznám se, mlčela jsem. Asi jsem srab.
Ale přišla na to sama. Přišla na to, že ledolamky (icebreakry, chcete-li) jsou fajn, ale...
Ale...
...patří tam, kde se lidi neznají a nepracují spolu denně (což není školní třída)
...zaberou s dětmi mnohem víc času, než s dopělými (jenom jim vše vysvětlit a donutit puberťáky ke hře...)
...jsou fajn na začátku školního roku, v nové třídě, v novém kolektivu

Ale...
opravdu nemusí být součástí každé vyučovací hodiny (45 minut!)
 

Řád školy

24. února 2016 v 7:42 | Úča |  O rodičích, dětech a jiné zvířeně
Poslední týden mi dal několikrát příležitost zamyslet se nad řádem školy - nad tím, jak to ve škole "chodí". Je nějaký školní řád, ale ten pominu, ve všech školách je víceméně stejný. Přemýšlela jsem spíš nad tím, jak je těžké držet pravidla, když každý rodič vnáší k pravidlům pochybení, na jiné škole "to dělají jinak" atd.
Příklad? Fyzické násilí, byť jen facka, se trestá. Přísně. Ředitelskou důtkou. Největší kluk ze třídy, fakt kus chlapa, dal facku nejmenší holčičce, obravdu drobískovi. Pošťuchovala ho, to tak holky dělají. Facka jí mlaskla přes celou tvář a ještě zbylo na ucho. Do několika sekund byla v jednom ohni. Kluka jsme potrestali, jí vysvětlili, že ho nemá popichovat.
Jako máma stejně starého kluka jsem čekala, že mu doma vynadají. Ale ne. Máma byla hned ráno ve škole, a proč že dostal důtku a tak ji dal facku, no a co? To přece děti dělaj. A že von ji dostal jenom proto, že to byla holka, že jo? Přiznám se, že mi spadla brada. Vám příjde normální, že kluk mlátí holku? Ježíšku, to je snad jedno jestli holka nebo kluk... Co na to říct... Domácí pravidla téhle rodiny jsou asi jiná.
S vědomím, že po celém malém městě budeme očerněni, jsme neustoupili. Trváme si na tom, že není jedno, zda se děti napadají a že už vůbec není jedno, jestli pod rukou skončí kluk nebo holka. ...a tak jsem vytáhla z knihovny Pýchu a předsudek, kde se rodičům vykalo a muži vstávali, když do místnosti vešla žena....

Řád

13. února 2016 v 19:21 | Úča |  Jak na učení - třeba dobré rady :-)
Nasazení rodičů 150 procent.
Pro děti na základní škole
Musím hned v úvodu napsat, že tohle doporučení se mi píše těžce. Sama jsem člověk, který má rád svobodu a možnost si dělat věci kdy chce a jak chce. Ale, jak už jsem napsala v jednom z komentářů, pro úspěšné děti a jejich rodiče, tyhle články tak úplně nepíšu...i když jsem moc ráda, že je čtou. Díky.
Pro školně neúspěšné dítě je další velkou bolístkou řád. Zatímco ty přirozeně chytré a doma, byť i jen příkladem rodičů, vedené děti prostě vědí, že všechno má svůj řád a pravidla, ty méně úspěšné to potřebují dokázat.
Největší chybou jejich rodičů pak bývá to, že doma žádný řád nenastolí. Ať si ,chudák, oddychne, ve škole je drezúry dost. Jenže, právě tyhle děti, řád potřebují a jsou v něm šťastnější. Jsou rády, když mají cestu označenou a vědí, kudy a kam vede.
Nemyslím tím, ale, že dítě má mít rozsekaný den na minuty.
Myslím tím, že je dobré, aby dítě vědělo - v kolik přijdete z práce (i když je to každý týden jinak, máte třeba tři směny...), v kolik má přijít domu, kdy bude večeře, v kolik zasedne k učení, v kolik půjde spát.
To snad není tak těžké.
Teda, je to těžké - pro nás, pro rodiče. Jde o naši důslednost a to je oříšek.
Ale řád je jistota a jistota je cesta k úspěšnosti.
Nastavte pravidla. Domluvte se na nich. Dodržujte je. Všichni!
Příklad:
Dítě má školu do dvou. Ve tři je doma. Zavolá nebo pošle sms. Rodič odpoví.
Rodič přichází ve čtyři. Tu hodinu neřešte, ať třeba čumí na televiziMrkající
Dítě jde ven (Chápu, moc kamarádů venku není, to už se nenosí. Ale to moje dítě musí ven...jdeme ven spolu. Kolo, pes, brusle, to všechno můžeme využít. ) nebo na kroužek, ideálně sportovní.
V šest je doma. Má hotové povinnosti - myčka? koš? Ne? - tak směle do toho! Neustupujte! Vy taky doma pracujete a raději byste se dívali na televizi!
V půl sedmé večeře. Když ji uděláte spolu, připočtěte si bonusové body za společně využitý čas. (Pokud má problémy se čtením, nechte je, ať vám třeba předčítá recept)
V sedm úkoly, příprava na zítřejší školní den.
Hodinka, víc toho nedá...a to ji ještě rozkouskujeme - o tom v příští kapitolce.
Osmá - ještě zbývá hodina na počítač...a vy máte hodinu pro sebeMrkající
Devátá - umýt, do postele.
Vy si vezměte časopis, noviny nebo, pokud to zvládáte, knihu.
Dítě, ať si vezme knihu. Já vím, já vím, těch keců...ale vždyť to říkám, nasazení rodičů je v tomto případě 150 procent! A když už ji má, ať si ji taky čte.Usmívající se
A když už nečte, ať si alespoň najde na youtube nějakou audioknihu a před spaním ji poslouchá. Můžete s ním...a přičíst si tím další plusové body.Mrkající
Hodně sil!
 


Naučte je být připraven!

4. února 2016 v 21:23 | Úča |  Jak na učení - třeba dobré rady :-)
Nasazení rodičů 100%
Druhým krokem, který musí rodiče při pomoci zvládání školy udělat, je důsledná příprava. Já vím, je to vopruz. Ale čím dřív začnete, tím dřív bude dítě samostatné a čím dřív bude samostatné, tím dříve bude v klidu.
Vše začíná večer (nebo odpoledne, záleží na rytmu rodiny).
Běžte s dítětem k místu, kde se učí - ideálně jeho pokojíček, pracovní stůl - nechte si předložit rozvrh a začněte.
Nejdřív z tašky všechno vyndejte.
Diktujte mu předměty.
Ono vám naoplátku bude říkat, co na který předmět potřebuje. Klidně to zapište do rozvrhu.
Vždycky, když vám řekne, co má mít, vezme to do ruky a dá do tašky. Bylo by fajn zkontrolovat obaly, čistotu atd.
Zkontrolujte penál - i největší esa v něm mívají nebo spíš nemívají vše.
Nezapomeňte na žákovskou či notýsek - obojí hned projděte a klidně podepište, to učitelky rády vidí.Mrkající
Zkontrolujte úkoláček! Pokud jsou všechny úkoly splněny, patří do tašky.
Připomeňte mu, že úkoláček je fakt dobrá věc a že ani špičkoví manažeři nefungují bez úkoláčku, jenom tomu říkají diary :-)
Hotovo, tak paráda, vy si ve svém diary můžete odškrtnout pomoc při zvládání školy, krok 2.
Jo, ale musíte to dělat denně.Nerozhodný Dokud z toho fakt nebude rutina...ale, když jste učili potomka používat nočník, bylo to horší, ne?Usmívající se

Dejte jim najíst - sestřelení námitek

26. ledna 2016 v 19:28 | Úča |  Jak na učení - třeba dobré rady :-)
Jak jsem čekala, na první krok ke zlepšení výkonu dětí ve škole bylo tisíce námitek. Takže je tímto odstřeluji Usmívající se
1. Moje dítě nesnídá.
Jasně, že nesnídá, když nesnídáte vy.
Jasně, že nesnídá, když nikdy nevidělo, jak rodiče snídají.
Jasně, že nesnídá, když na to není zvyklé
Jasně, že nesnídá, když na to nemá ráno čas.
Jasně, že nesnídá, když nemá co.
Své dítě musíte snídat naučit. Stejně, jako jste ho naučili mýt se, oblékat, čistit si zuby atd. Ze snídaně musíte vytvořit návyk, zvyk, který bude železnou košilí.
Snídani musíte připravit - VY! To znamená, že musíte vstát dřív než ostatní a dát vařit vodu na čaj či mléko na kakao, nasypat lupínky, uříznout chleba či kousek koláče.
Nečekejte, že to udělá někdo jiný.
Jsme rodiče a takovéhle věci prostě rodiče dělají.Mrkající
Když máte připraveno, je třeba vzbudit ratolest - včas, s dostatečnou časovou rezervou, aby se stihlo najíst. Na snídani počítejte minimálně půl hodiny.
A ! S dítětem musíte snídat - pokud teda nechodíte do práce tak, že je to technicky nemožné.

Moje dítě do sebe ráno nic nedostane...
Ne, nedostane, pokud na to není zvyklé.
Pokud nesnídá, musíte začít pomalu - jako když najdete podvyživeného psa. Taky ho nesmíte narvat k prasknutí. Dáte mu nejdřív kousek, pak větší, pak větší atd. První den to opravdu může být o jednom piškotu a šálku čaje. Druhý den už to budou třeba dva a za měsíc už to bude miska lupínků nebo půl krajíčku chleba.

Takže - dítě má být ve škoe v 7:40. Cesta do školy mu trvá 20 minut.
V 6:00 vstává matka, aby udělala snídani - a ještě ji zbyde chvilka na ranní rozjímáníPřekvapený a udělat svačiny.
V 6:30 probouzí děti a společně snídají.
V 7:00 jsou nasnídaní, jdou se obléct, umýt...
v 7:20 odcházejí z domu

Snídaně je krásný čas. A krásné ráno znamená krásný den. A krásný den znamená...pohodovou školuNevinný

Pěkné snídání
Úča

Dejte jim najíst

23. ledna 2016 v 19:56 | Úča |  Jak na učení - třeba dobré rady :-)
Nasazení rodičů 100%
Mnozí asi budou dost překvapení, protože moje první rada, jak pomáhat dítěti s učením je: Dávejte jim najíst!
Myslím to úplně vážně. Nejhorší ze všeho je hladové dítě. Těžko se bude soustředit na vzorečky, když ten nejstarší mozek v něm mu stále posílá informace o nenasycenosti, žízni atd.
Představte si školní třídu - první hodinu. Ze čtyřiadvaceti dětí pouze tři po snídani. Ne, to si nedělám legraci, to je regulární výzkum. Ostatní ve spárech myšlenek na jídlo, pití - a tudíž nesoustředění, rozptýlení, unavení.
Co s tím mám dělat?
V pátek jsem nevydržela a začala hodinu tím, že jsem přikázala vytáhnout svačiny a snídat.
Kolegyně, která měla po mě druhou hodinu, rozdíl poznala...teda až na ty, kteří neměli svačinu.
Jenže, těžko můžeme první hodiny věnovat siestě.
Proto 1. rada, jak na učení je:
Dohlédněte na to, aby dítě pravidelně jedlo. Nastavte to doma tak, aby byl čas na snídani, udělejte svačinu (opravdu ji raději udělejte, protože někteří borci si za peníze na svačinu koupí brambůrky a colu), zaplaťe obědy ve školní jídelně, doma nechte na stole ovoce a večer společně zasedněte ke stolu.
Pokud má vaše dítě problémy s učením, třeba je tohle první krok, jak mu pomáhat.

Děti u počítače - fakt nám to vadí?

23. ledna 2016 v 19:40 | Úča |  O rodičích, dětech a jiné zvířeně
Dnes jsme vedly s kamarádkou dlouhý rozhovor na téma naše děti a počítač či mobil. Nebylo to poprvé, diskutujeme na tohle téma vlastně vždycky. Ale už se to dost posunulo.
Nejdřív nám vadilo, že naše děti tráví u počítače dost času.
Tak jsme jim to zakazovaly.
A co z toho bylo? No jasně! Hádky - proč jako že nesmí na počítač a tak.
Přiznávám, že jsem vlastně moc dobře nevěděla, jaké argumenty mám v téhle diskusi použít.
Proč vlastně nesmí na počítač?
Zkažené oči, promarněný čas, mohlo by si číst?
Nebo mi to prostě vadí?
Ale proč mi to vlastně vadí?
Protože všichni říkají a píšou, že to je špatně.
No jo, ale upřímně, když je na počítači, tak já vím, že je v bezpečí doma, mám čas sama pro sebe a ono je šťastné.
Takže jsme se v té naší diskusi s kamarádkou trochu posunuly...ono je to vlastně fajn, když sedí u toho počítače a je šťastné.
Ale ...máme výčitky.
Posunuly jsme se teda do fáze "výčitky" - že teda sedí u toho počítače a my se mu nevěnujeme (dítěti je to samozřejmě ukradené, protože nás v tu chvíli vůbec nepotřebuje, naopak...) a to určitě není dobře.
Tak nastala fáze 2. Zapojovala jsem děti do své péče - vařily jsme spolu, hrály deskové hry, uklízely spolu pokojík, dělaly úkoly. Povím vám, byla jsem z toho pěkně zmordovaná a večer rezignovaně kývla: "Ano, běžte na počítač..."
Ale ty výčitky!
A tak jsme to zase s kamarádkou probíraly. A posunuly se do fáze tři.
Proč nám to vlastně vadí?
Vydefinovaly jsme toto:)
1. Máme výčitky, že se mu nevěnujeme
2. Vadí nám, že sedí a "tupě" plní levely nějaké hry (protože u toho nemusí přemýšlet, myslely jsme si)
3. Připadáme si jako špatné matky.
4. Nepodporujeme jeho rozvoj
Tak jsem zaexperimentovala.
Třetí den hraju Xbox - přiznávám se, nechytám se. V postřehu nesahám mým dětem ani po kotníky.
Zkusila jsem pár her na počítači. A světe div se, musela jsem přemýšlet a dokonce u toho komunikovat anglicky !!! s neznámými po síti.
Taky jsem zkusila mobil, youtube. Páni, tam toho je! Ani se těm dětem nedivím!
Takže jsme ve fázi čtyři - "Ono na tom něco bude!"
A protože si chci taky večer poslechnout pokračování audioknihy na youtube a shlédnout pár výtvarných nápadů, snažím se to mým dětem trochu kompenzovat, aby neměly výčitky, že se mi nevěnují Mrkající. Ráno jsme udělay úkoly, pak šly bobovat, společně udělaly večeři. Parádní den. A teď můžeme všichni navštívit své oblíbené stránky. ..
Myslím, že nastává fáze pět.
Pochopila jsem, proč chtějí na počítač, a když budou dost vysportovaní, vykomunikovaní a intelektuálně naplnění, ať si klidně ten počítač pustí.
Ani já nezahálím, školním dětem posílám zajímavé odkazy - třeba pravopisná cvičení, audioknihy nebo nápady na pracovní činnosti...Usmívající se A kamarádka jede s dcerou na orientální večer, o kterém se dozvěděla právě díky internetu.
Zkrátka: "Ono na tom něco bude!"
Jen to musí mít punc toho, že to je za odměnu...i pro rodičeUsmívající se...aby neměli ty nesmyslné výčitky.

Jak si vybrat školu

19. ledna 2016 v 20:53 | Úča |  O rodičích, dětech a jiné zvířeně
Za chvíli vypuknou zápisy do prvních tříd a většina škol nyní otevírá své dveře veřejnosti.
Jak poznat dobrou školu?
Rad je jen na internetu nepočítaně.
Jak to vidím já, učitelka?
Jsou dva typy rodičů.
Já patřím mezi ty vztahové. Potřebuji se s lidmi domluvit, najít řešení, cítit se dobře. Takové jsou i moje děti.
Pokud jste jako my, tak až se půjdete podívat do nějaké té školy, koukejte po věcech, které se nevystavují. Dívejte se, jak se k sobě chovají ti, kteří ve škole pracují. Jak se spolu baví paní učitelky - Žádají se o pomoc? Děkují si ? Usmívají se na sebe - tak mile, přirozeně? Smějí se spolu? Tykají si?
A jak se chovají k paním uklizečkám a panu školníkovi?
Zdraví se? Usmějí se na sebe? Poděkují si?
A co k dětem? Přirozeně? Klidně? Mile?
Pokud ano, pak je to dobře - budou se tak jednou chovat i k vašemu dítěti. A bude úplně jedno, jestli je ve třídě jedna nebo pět interaktivních tabulí, je jedno, kolik tabletů je v učebně nebo jakých skvělých výsledků dosáhla škola na poli olympiád či soutěží. Tahle škola vám dá to, co hledáte.
Pokud je pro vás důležitější cíl a výkon, a pokud je to důležité i pro vaše dítě...pak ale koukejte na to, co kde visí, kolik je interaktivních tabulí, tabletů, ocenění, jaká je nabídka jazyků a zájmových kroužků. Jedině, pokud uvidíte u dítěte progres ve smyslu výkonu, budete spokojení.
Ať tak či tak. Věřte tomu, co cítíte, víc než tomu, co vidíte. A hlavně! Hlavně se moc neptejte ostatních rodičů, protože každé dítě je jiné a to, že líný Ivánek nevychází s tělocvikářem, ještě neznamená, že ten tělocvik je tam teda fakt děsnejMrkající

Zápis do 1. třídy

19. ledna 2016 v 20:34 | Úča |  O rodičích, dětech a jiné zvířeně
Brzy vypuknpou zápisy dětí do prvních tříd. TA VELKÁ událost...jak říkáme budoucím prvňáčkům.
Upřímně si ale myslím, že víc vynervení jsou rodiče, zejména ti poctiví, kteří se nemají čeho obávat, protože jejich dítě prostě JE připravené.
A i kdyby nebylo!
A o to právě jde.
Vlastně i kdyby nebylo dítě na školu připravené a rodiče budou chtít, aby do školy nastoupilo, tak prostě do školy nastoupí. Nezmůže s tím nic ani ředitel, ani lékař, ani psycholog. (Trošku složitější je to naopak - pokud rodiče nechtějí, aby prvňáček nastoupil, musí si sehnat razítka od praktického lékaře i psychologa.)
A to, že paní ředitelka ze školky nebo paní učitelka u zápisu vidí, že dítě prostě nemá požadované dovednosti pro školu, je jenom jejich problém. Jasně, mohou doporučit odklad, ale jen d-o-p-o-r-u-č-i-t!
Takže, rodičové, klídekUsmívající se
Zápis je formalita, tradiční akt, který tu není ani tak od toho, aby zjistil, co dítě umí a neumí, ale aby si dítě prošlo jakýmsi vstupním rituálem, čarovným místem zvaným škola. Vlastně by úplně stačilo, kdyby rodiče dítě zaregistrovali,
přihlásili...a bylo by...ale zatím se to tak neděláUsmívající se
Proč to píšu?
Abych uklidnila všechny rodiče, jejichž děti znají barvičky, umí počítat do deseti, namalují postavu s jejími atributy atd., Nemusíse ničeho bát!
Bát se ale nemusí ani ti ostatníUsmívající se

..a aby to tak nevypadalo - nechci znevažovat zápis!


Jen bych si přála, aby měl mnohem větší váhu a aby předmětem zápisového zkoušení bylo třeba to, zda se dítě umí vysmrkat, samo si dojít na velkou a utřít si prdelku, zda si umí zavázat tkaničku a zapnout knoflík u košile, jestli umí plavat či jezdit na kole, slušně požádat a poděkovat, odnést si skleničku s pitím, namazat si chleba máslem, utřít po sobě stůl a vyždímat hadr, usmát se na ostatní a být trpělivé.

Jestli tohle všechno už vaš dítě umí, jste skvělí rodiče a jednou se vám to v dobrém vrátí.Mrkající

Jak na přípravu 1. - úvod

17. ledna 2016 v 20:17 | Úča |  Úča úče aneb třeba se hodí
Je neděle večer, pro mnohé z nás vlastně takové malé pondělí. I když jsem si už stokrát předsevzala, že přípravy na pondělí udělám v pátek, nějak se mi to nevede. Jsem ráda, když to prostě v pátek zabalim a hurá víkend. Na pondělí se pak, samozřejmě, musím připravit v neděli a tím kus víkendu ukrojit. Dobrý tip na novoroční předsevzetíMrkající
A protože jsem slíbila Zuzce, která je teď zrovna u mě na praxi, že jí řeknu, jak na přípravu, udělám to zase tady a veřejně.
Prvních 5 kroků může vypadat třeba takhle:
1.Jak začít?
Nejlépe u tematického plánu. Tam je dáno, co který měsíc a který týden odučit. Od tématu se pak odvíjí celá příprava.
2. Musím si jasně vymezit, co chci z daného tématu předat, co konkrétního budu učit
Příklad: téma: Slovesa - slovesné třídy
Co ten den chci odučit: Slovesné přípony, dělení sloves do tříd
3. Řeknu si, co chci, aby na konci hodiny uměli. (Já si vždycky řeknu - co přesně mají odpovědět, až se jich doma zeptají "Co bylo ve škole?")...jo, odborně se tomu říká CÍLMrkající
příklad: Na konci hodiny vyjmenuje slovesné třídy a postup jejich určování.
4. Určím si kompetenční cílMrkající - to moc učitelů nedělá, ale já myslím, že dovednosti, které při hodině získávají, jsou mnohdy důležitější než teoretické znalosti
příklad: Dokáže verbalizovat postup, je schopný předat informace spolužákům. Vyhledává ve slovníku.
5. Je fajn si ještě uvědomit, zda jsou nějaké přesahy do jiných předmětů, nebo zda je možné vztáhnout téma k nějakému průřezovému tématu (zjednodušeně...k běžnému životu)... a hend si to napsatPřekvapený

A když tohle všechno uděláte, zabere vám totak...hodinku...a to je jen začátek! Tak šup, šup. Zítra učíme 6 hodin v kuseUsmívající se

Kam dál